Rostliny do trvalkového záhonu (první polovina roku)

Co zasadit do trvalkového záhonu, aby kvetl po celý rok? Inspirovat se můžete u Konipáska. Projdeme první polovinu roku, mimo rostliny v přehledu najdete i pár tipů, aby vám záhon dobře fungoval.

BŘEZEN, NA TRVALKOVÝ ZÁHON VLEZEM

Co zasadit do trvalkového záhonu, aby kvetl po celý rok? Inspirovat se můžete u Konipáska. Projdeme první polovinu roku, mimo rostliny v přehledu najdete i pár tipů, aby vám záhon dobře fungoval.V hlavním trvalkovém záhonu u Konipáska začíná kvetení někdy v březnu. Ne že by to nešlo dřív, ale čemeřice, sněženky a talovíny jsou u Konipáska na jiných místech. Mimochodem, díky čemeřicím mi kvete zahrada i v prosinci, únoru a lednu, jde jen o to najít ten správný kultivar. Můžu machrovat, že mám zimní sezónu pokrytou, ale mezi námi zahrádkáři se přiznám, že se mi tato šťastná kombinace prostě přihodila. 

Záhon nabírá první barvy s krokusy a svatou dvojicí ladoňka-ladonička. Pokud se jim daří dobře, rády vytváří další a další cibulky, takže občas stojí za to hrábnout do půdy a rozesadit je. Potěší to zejména spořivé typy, jako jsem já.

TRVALKOVÝ ZÁHON V DUBNU

V dubnu už záhon jede, jakoby se nemrzlo. Což je u nás v nadmořské výšce 450 m.n.m. jen zbožné přání. Samozřejmě hrají prim cibuloviny, ale objevují se i první vlaštovky, které dají naději, že zima brzy pomine.

Hyacinty nejsou až tak časté, ale určitě si místo zaslouží, protože báječně voní. V tomto období si člověk váží každého květu a neváhá se sklonit, aby přivoněl. Ne náhodou u nich mám lavičku, ta vůně je cítit, i když sedím a kochám se výhledem do okolí.

Barvy až tak neřeším, babičkovská zahrádka je v mém pojetí kvetoucí chaos. Tady ukázka kultivované bílé, hned vedle to ale umí být mnohem divočejší.

Na modřence mi nesmí nikdo sáhnout. Jasně, množí se jak o závod, ale přesně po tom moje neukojitelné srdce prahne. Můj sen je vyjít v dubnu na zahradu a mít trávník plný modré krásy. Takže co vám přerůstá přes záhon, pardon, přes hlavu, píchněte do trávníku stejně jako krokusy a budete nadšení, jak vám zahrada žije.

V dubnu se samozřejmě předvádí narcisy. Ostatně, nedostaly své jméno nadarmo. Líbí se vám tento? Tak ten si rozhodně nekupujte, pokud jste v podobné nadmořské výšce jako my (450 m. n. m.).  Smutné zkušenosti říkají, že čím plnější květ, tím víc se bude válet s každým mrazíkem. Stonek se zlomí a chudák já pak stříhám květy do vázy, aby z nich aspoň něco bylo. Pokud jste ale v nižších polohách, klidně do něj jděte, bude fungovat krásně.

Tohle už je pro Konipáska lepší. Střed je míň plný a narcis není tak náchylný na poškození. Rozumný kompromis, pokud je u vás zima a přitom chcete výrazný květ a míň povalečů.

Jenže když u Konipáska dojde na narcisy, nemá proti tomuto nic konkurenci. Toto je PAN NARCIS. Ten správný, otužilý a voňavý. Hledejte ho pod názvem narcissus poeticus. Dlouho jsem ho sháněla, mám k němu citovou vazbu, protože ho pěstovala moje milovaná babička. A on si ke mě cestu našel sám. Hýčkám ho a všem doporučuju, aby si ho vysadili. Je prostě nejlepší.

V dubnu taky lezou pivoňky. Člověk by si řekl, že je blbost mluvit o pivoňkách v dubnu, ale podívejte se na tu rudou krásu! Den za dnem se zvedají z půdy a probarvují hnědou půdu. U Konipáska mám bílé i růžové. Jsou to hrdinky, přežily brutální vykopání mým mužem, který přišel, držel stonek s ukopnutým oddenkem jak mrtvého králíka a zahlásil: „Jsem ji asi zabil.“

Když už jsme u pivoněk, duben je poslední měsíc, kdy jim můžete zásadně zlepšit život. O vás ani nemluvě. Aby se nevyvracely, pomůže jednoduchý, ne nutně estetický koš z kdejakého roští. Jak na něj, poradím v nějakém dalším článku.

Na kraj záhonů jsou fajn kobercové trvalky. Tařičky, floxy, huseníky a jánevímcoještě. Upřímně, teď už je na záhonu nemám, protože musely ustoupit pravidelnému kradení trávníku, kterým jsem záhon postupně zvětšovala. Znáte to, ne? Jak přijde manžel a podezřívavě se rozhlíží, že mu chybí zase kus plochy na fotbal. A vy: „Cóó? To tak přece dycky bylo!“

A tady máme rostlinu, která vám pomůže překonat období mezi cibulovinami a trvalkami. Je to chejr vonný, tady v příkladném soužití s modřenci, tulipány a narcisy. Jen si sednout na lavičku a kochat se. Chejr (říká se mu i trýzel) je dvouletka, jedná, u které se obtěžuju s předpěstováním a přepichováním. Kvete totiž nejen v tuto specifickou dobu, ale navíc nádherně voní a na záhonu dlouho vydrží. Přesemenění u mě moc nefunguje, ale u jiných prý ano.

TRVALKOVÝ ZÁHON V KVĚTNU

Květen, to už jiná písnička. Záhon exploduje, večer jdete po poslední obhlídce s baterkou v deset spát a ráno v devět nevěříte svým očím, co se přes noc událo.

Nastupuje hlavní éra tulipánů. Jasně, jsou druhy, co to umí rozbalit zásadně dřív, ale pro mě bude vždycky tulipán záležitostí května. Tehdy mi babička totiž nosila kytici k narozeninám, kde spolu v příkladné harmonii nažívaly klasické červené tulipány, poslední voňavé bílé narcisy a žluté kamzičníky. Všechny je na zahradě pochopitelně mám.

Obecně se toho na záhonu děje spousta, podívejte na tu nádhernou, šťavnatou zelenou hmotu! Za bílou lajnou rožce (ten už je mimochodem přestěhovaný, viz dříve o supertajném rozšiřování záhonu) bují kontryhel měkký, rozchodníkovec, trsy echinaceí, přesemeněné ostrožky, floxy, hvozdíky, plaménky a mraky dalších.

Kvetou orlíčky a můžu s čistým svědomím říct, že ty patří do každé rodiny. Teda zahrádky. Není snad vděčnější rostlinky. Božsky kvete. Nemusíte se o ni starat. Je ohromně variabilní, semenáčky vás vždycky něčím překvapí. Cestuje! Najdete ho na místech, kde ještě nedávno rostly kopřivy. A suchá květenství užijete do věnců a zimních kytic. LOVE! Pořídit si je můžete v kolekci semínek Konipáskova zahrádka.

Pak tu máme denivky. Tyto klasickéžluté kvetou dřív než oranžové a báječně rozjasní záhon. Navíc je můžete průběžně porcovat a tím šířit na další místa zahrady. Srdce šetrného zahrádkáře zaplesá.

V květnu může záhonům pořád chybět výška. Přece jen rostliny neměly tolik času vyrůst. Jedním z řešení jsou zahradní dekorace. Já miluju všechno kovové, pokud možno rezavé, takže se mi na zahradě už leta houpou tito kosáci. Koupila jsem je kdysi na eshopu, ten už je bohužel nenabízí.  Takže jen malá rada: až budete shánět něco podobného, zkontrolujte si, že jsou prvky oboustranné. Když se točí ve větru, chcete, aby byly stejně krásné ze všech stran. Jenže některé jsou v zájmu výrobních úspor vypuknuté jen z jedné strany a to je fakt bída.

Když už jsme u těch dekorací, určitě musím zmínit i keramiku. Bez ní by Konipásek nebyl, co je.  Keramické květy si vyrábím sama a taky je prodávám. V květnu doplňuju záhon tam, kde nekvete, během sezóny mi keramické květiny pomáhají přidat chybějící odstín (třeba modrou nebo bílou).

Důležitou součástí záhonu je i vertikála. Protože hledat zeleň u země jednoho omrzí. Proto jsem po bývalé hospodářské budově pustila přísavník, aby opticky záhon pozvednul. Přísavník pěticípý jsem vyvedla nahoru a on si šplhá po nataženém drátu (neumí se sám dobře přichytit omítky). To jeho bratránek trojcípý, kterého na fotce můžete vidět taky, si to mašíruje od země nahoru. A šikovně se tak doplňují.

Přesně uprostřed vzadu jsou pivoňky. A po podpůrném koši ani památka, protože ten už dávno moje holka milovaná zakryla.

A toto je další typ keramických květin, které ráda používám. Jelikož jsou drobnější, ideálně se hodí do jarního záhonu. Jen se pořád neumím rozhodnout, jestli mám radši živelné červené nebo modré, o kterých se říká, že jejich odstín má hojivé účinky.

Chejr, který jsem tak chválila v dubnu, se nedá přehlédnout ani v květnu. V předních partiích je chejr sibiřský, v zadních pak dokvétající vonný.

ČERVEN V TRVALKOVÉM ZÁHONU

O červnu se říká, že jsou v něm zahrady nejkrásnější. Já to tak úplně nevidím. Spíš je to mýtus, který se k nám dostal z Anglie, kde je podnebí mnohem víc přátelské k nám zelení postiženým. Proto mi přijde ne úplně šťastný i český termín Víkendu otevřených zahrad, kterého se Konipásek účastní. Ale i tak je na co se dívat.

Tak třeba rozkvetou pivoňky, a to stojí za to! Všechny mají podpůrné koše, a tak se mi neklátí ani po deštích.

Kromě klasické růžové mám i bílou, ta tvoří protiváhu v druhé části záhonu. Opakuje se tak struktura, ale ne nutně barevnost. Vepředu už nakvétá mavuň.

S postupem června se objevují další a další druhy. Tady je jedna ze skoro zapomenutých babičkovských trvalek: řebříček bertrám. Roste si tak nějak po svém, občas vykoukne mezi rostlinami, které jsem do záhonu umístila. To mám moc ráda, každý rok si pro mě nachystá něco nového.

Když jsme u těch každoročních překvapení, nemůžu zapomenout na nepřehlédnutelnou letničku. Díky ní je trvalkový záhon každý rok úplně jiný. A to je ostrožka zahradní. Je to krásný příklad popření pravidla, že co je velké, patří dozadu. Ona má totiž natolik jemný habitus, že ji můžete nechat růst i v předních partiích, aniž by rušila pohled do hloubky záhonu, Mimochodem, podobnou službu udělá i sporýš argentinský, kterému se u mě bohužel ne a ne dařit. Ostrožka je součástí setu semínek Konipáskova zahrádka, který si na těchto stránkách můžete koupit.

Uznávám, že když mluvím o trvalkovém záhonu, platí to je odcamcáď pocamcáď. Protože další skvělou rostlinou je hvozdík bradatý, který je primárně dvouletkou (ale umí žít i déle). Bát se toho nemusíte, jednou ho zasejete a on se sám postará, aby se na záhonu udržel i příští roky. Překvapí vás svou variabilitou, barvy přecházejí od čistě bílé do temně bordó. I ten patří do kolekce semen Konipáskova zahrádka.

V červnu rozkvétají moje milované kopretiny. Jsou statné, hrdě drží bílé hlavy a rozjasňují záhon, jejich velkou výhodou je, že se velmi dobře množí ze semen. Napěstovat si tak můžu další a další. A stejně tak si je můžete dopřát i vy, najdete je v kolekci semínek Konipáskova zahrádka.

A pohledem do ostrožkové džungle se s vámi loučím. Budu ráda, když se přidáte k příští procházce, která vás provede tímto záhonem od července až do zimy. Jakmile bude hotová, ohlásím se!